Kdoví proč se vysočinský Rebel spřáhl s anglickým královským rodem tudorovců a vznikla světlá desítka Rebel Tudor. Zakoupil jsem ji v Normě v cenové hladině nejlevnějšího odpadu z velkoprůmyslových pivovarů (stál 8,50 Kč), proto jsem byl zvědav, jak si proti těmto pivům povede.

Jeho vůně byla po přelití z lahve do sklenice mírně nasládle sladová a trošku "jídlová", barva zlatá, čirá; povzbudivě působila poměrně hustá, bílá a pomalu opadávající pěna.

Po napití začal v ústech řádit velmi silný, téměř rušivý říz, na který jsem si musel chvíli zvykat. Od počátku chuti Rebela Tudor je znát výrazná hořkost, pod níž se posléze objevuje pěkně "tvarované" sladové tělo, na desítku přiměřeně plné. Po uvyknutí drsnějšímu projevu hořkosti se objeví i jemně aromatické tóny chmele.
Hořkost Tudoru (nebo Tudora?) je opravdu nadprůměrná, ale vše je se sladovostí hezky a čistě propojeno a žádné pachutě, dokonce ani typickou "rebelskou zatuchlinku" jsem nezaznamenal.
Pitelnost je velmi dobrá a škodí jí jen ten vyšší říz.

Když se vrátím k úvodu své recenze, tak porovnávat Rebel Tudor se stejně levnými pivy z velkoprůmyslových pivovarů by byla pro Tudora téměř urážka. Spokojím se s konstatováním, že kdyby desítky ze všech průmyslových pivovarů chutnaly podobně dobře, vůbec bych si nestěžoval.

Dosti povedené pivo z "HavlBrodu", které s přehledem strčí do kapsy řadu papírově silnějších patoků z velkochemiček. Zajímavé je pojmenování "Tudor", důvod jsem úplně nepochopil, ale evokuje mi zašlé časy slávy automobilky Škoda, kdy si přesně vybavuji jejich stejnojmenný model.
A to je možná i jeden z důvodů, proč si jej dopřeji brzy znovu!